Za dobu, co působím na internetech, jsem udělala řadu chyb a hodlám je přiznat dřív, než vám začnu dávat dobrý rady.
Tenhle článek bude trochu damage control, protože se už nějakou dobu odhodlávám psát obsah pro to kvantum nadaných lidí, které mě obklopuje, a tak dříve či později přijde ta nepříjemná otázka:
Když máš pocit, že víš, co je potřeba udělat, proč to neděláš a nevyděláváš miliony?
Vím to, právě proto, že to neumím. Až teď, ve svých skoro 33 letech, se to učím praktikovat. Klíčovým termínem, který budeš potřebovat k pochopení, o čem mluvím, je:
KONZISTENCE.
Možná žiješ v iluzi, jako jsem dosud žila já, že konzistence znamená mít dokonalý redakční plán, který budeš dodržovat. Ale ono to tak není.
Konzistence se u (nejen) internetových tvůrců projevuje v několika bodech:
PRAVIDELNOST
To asi nikoho nepřekvapí, konzistentnost zahrnuje určitou formu pravidelnosti a píle. Pokud se ti v hlavě rozezvučelo “omg, Kris, ale já nemám ani čas, ani prostor, inspiraci ani kapacitu věnovat se tomu denně…”
Ne. Drž hubu.
Jako neúspěšný pisálek, který má problém najít si konzistentnost ve smyslu pravidelnosti doslova ve všem včetně hygieny, se učím, že pravidelnost neznamená zvracet obsah na denní bázi, jako když Okamura sází banány.
Znamená to, že máš disciplínu (fuj) v tom, kolik času a energie projektu věnuješ bez ohledu na to, jaké to je množství. To množství musí být plus mínus autobus stejné. Jeden kvalitní článek měsíčně vždy první středu v měsíci? Klidně.
Když si tvoříš něco co šuplíku, můžeš zklamat maximálně sebe sama. Ale když tvoříš pro publikum, tak jsou tu nějaká vnější očekávání v tom, co u tebe kdo najde. A kdy. Například Opravdové zločiny jsou každou neděli večer na Spotify. Bez vyjímky.
Odstrašující příklad z mé praxe: Podcast Úvod do démonologie má asi tři epizody a poslední vyšla před rokem. Jaké má asi publikum? Jasně že jednotky lidí, co už ani nevědí, že podcast existuje.
Pointou je, že je jedno, jak velké prodlevy děláš, ale měly by být ze začátku přinejmenším podobně dlouhé. Musíš publiku pomoct vytvořit si na tobě návyk. A pak ten návyk musíš dodržet, protože ve chvíli, kdy tě chce publikum “konzumovat” podle rozvrhu a ty nemáš nic nového, dáváš publiku prostor najít si jiné tvůrce.
FORMÁT
Pochopitelně musíš dávat publiku přibližně stejný obsah v přibližně stejném formátu.
Představ si, že o víkendu pokaždé posloucháš při úklidu stejný podcast. Autor i jeho téma tě baví a dobře se ti při něm pracuje. A teď si představ, že by jedna epizoda měla hodinu, druhá čtvrt hodiny, třetí čtyřicet minut, čtvrtá hodinu a půl, atd. Zatímco při první epizodě uklidíš celý byt, při druhé nestihneš ani vysát, třetí skončí, když máš ruce v záchodové míse, čtvrtou musíš vypnout těsně před koncem.
A o množství informací ani nemluvě. Do hodinového podcastu si uděláš zevrubné rešerše na spicy téma, zatímco v další epizodě řešíš počasí, volby, kraviny a o tématu epizody řekneš základní info z Wikipedie na pár vět. Na to ti prostě sere bílej tesák.
Zvol formát jaký chceš, ale jednotlivé části nebo posty musí být cca stejně dlouhé nebo s formáty musí střídat podle nějakého vzorce.
ESTETIKA A BRANDING
Tady si zase hromada začínajících tvůrců představuje, že musí mít na Instagramu perfektní sladěný feed. Ne, to k úspěchu fakt není potřeba, už jsem viděla hromadu vystajlovaných profilů, který byly úplně k ničemu. Ne, klidně měj feed barevnej jako mexická svatba, ale dělej to STEJNĚ. Nebo alespoň podle nějakýho snadno uchopitelnýho klíče, na který se budou moct lidi spolehnout. Použij estetiku, která bude alespoň přibližně podobně interpretovatelná.
U psavců to zahrnuje třeba žánr a vyjadřovací styl. Neznamená to, že nemůžeš v rámci jednoho projektu experimentovat. Jasně, že smíš. Jako autor taky můžeš psát horory i komedie, ale dá se předpokládat, že budeš používat podobné metafory, narativní postupy, prostě to, co se tvým čtenářům na tvém stylu líbí. Je jím pak jedno, jestli píšeš o rybaření nebo knížkách.
Ale musí vědět, jestli odebírají kanál o knížkách, rybaření nebo o obojím, chápeme se.
PLATFORMA
Zase: neznamená to, že nemůžeš mít blog a podcast a k tomu IG. Znamená to, že moje metoda “dva články na WordPress, tři na Substack, jeden na HeroHero” je hodně blbej nápad.
Můžeš používat víc platforem. Ale rozumně. Sociální sítě používej pro reklamu a komunitu, ideálně tak, že sítě propojíš přes nějaký nástroj. Používej jeden placený kanál, ne tři, s různým nekonzistentním obsahem. Můžeš zkoušet formáty. Ale nenaslibuj publiku, že budeš tvořit na youtube, když pak budeš sekat texty a pak slavnostně všechny odkážeš na novou super mega cool platformu, kde jsou zrovna všichni cool lidičky.
Můj odstrašující příklad z praxe: fakt dlouho mi trvalo, než jsem se usadila na Substacku. Zkusila jsem Kofi-Kofi, Buymeacoffee, HeroHero, vlastní paywall na webu… a v reálu jsem nikde neměla víc než jednotky sledujících. Tohle téma mělo být původně kurzem na System.io. Nakonec jsem si řekla: sakra, na co? Na co?? Když už mám existující kanál, kam lidi odkazuju a kde se to tematicky hodí.
V rámci členství v CONTENT CLUB vás chci postupně protáhnout všemi platformami,abyste nemuseli tohle “testování” vhodného nástroje podstupovat. Abyste si mohli ku.va vybrat jednu a zůstat na ní. A soustředit se jen na tvorbu. Konzistentně.